Brentano Franz
Brentano [-tá-] Franz, 16. 1. 1838 až 17. 3. 1917, rak. filozof; předchůdce fenomenologie. Pův. katolický teolog, prof. univ. ve Würzburgu a Vídni. Blízký novoscholastice, ale pronásledován pro proticírkevní postoje. Kritik I. Kanta, obracel se hl. k Aristotelovi. Ostře odlišoval fyz. a psychické jevy, za rodový znak psychických jevů považoval jejich intencionalitu, tj. zaměřenost na reálný nebo ideální objekt. Jeho pojetí předmětu je přes zdánlivý realismus idealistické, neboť objekt závisí na intencionalitě; existenci vnějšího světa považuje za pouze pravděpodobnou. Psychologii, mající zkoumat pouze psychické akty, dělí B. na deskriptivní a genetickou. Pravdu zakládá na zážitku evidence. - Z myšlenky deskriptivní psychol. vyšla později fenomenologie; učení o intencionalitě převzali C. Stumpf, E. Husserl, A. Meinong, M. Scheller a M. Heidegger; na podněty z oblasti log. a kritiky jaz. navazovala analytická filoz., v psychol. působil zejm. na würzburskou školu. Č. filozofii ovlivnil především prostřednictvím T. G. Masaryka (B. byl jeho univ. učitelem) a brentanovců na pražské něm. univ. (A. Marty, O. Kraus, který 1932 zal. v Praze Brentanovu společnost a Brentanův archív) Hl. spisy Psychologie vom empirischen Standtpunkt (Psychologie z empirického hlediska), Von der Klassifikation der psychischen Phänomene (O klasifikaci psychických jevů).
