Bologna město
Bologna [-ňa], kr. a provinční m. v sev. Itálii v kr. Emilia-Romagna mezi ř. Reno a Saveno na J Pádské nížiny; 380 300 obyv. (2002) srovnej 455 900 obyv. (1981). - Ve starověku etruská Felsina, dobytá v 5.st. př.n.l. kelt. kmenem Bójů (odtud nový název); 189 př.n.l. ovládnuta Římany. V 5.st. ji dobyli Ostrogóti, 727 Langobardi. Zahrnuta do Pipinovy donace papežům; jejich vliv na m. nebyl ve středověku silný. Rozhodující moc v B. i okolí měla od počátku 12.st. m. komuna. Od konce 11. st. působili v B. znalci řím. práva (glosátoři), kteří vytvořili v 1.pol. 12.st. nejvýzn. středověké evr. středisko práv. studií. Právníků z B. polit. využil císař Fridrich I., 1155 pro ně vydal ochranné privilegium. Univ., zal. na přelomu 12. a 13. st., se stala vzorem pro další práv. vysoké školy. V 15.st. získal vládu v B. rod Bentivoglio, 1512 - 1860 (s přestávkou 1796 až 1815) B. opět součást papežského státu. - Muz. (Civico s archeol. památkami; Pinacoteca Nazionale), knihovny, um. akademie, konzervatoř; univerzita. - Prům. potr., spotřební, zeměd. stroj., optický, jemné mech., chem., kožařský, obuvnický. Veletrhy. Dop. křižovatka.
