Bergson Henri
Bergson Henri, 18. 10. 1859 - 4. 1. 1941, fr. idealistický a iracionalistický filozof. nejvýzn. představitel intuitivismu počátku 20.st., tvůrce fr. varianty filozofie života; prof. na Collège de France, člen Fr. AV (1914). Podstatu bytí spatřoval v životě chápaném i jako subjektivní prožívání i jako metafyzický vesmírný proces, tvořivý vývoj, stimulovaný tzv. životním vzmachem (élan vital); jeho strukturu tvoří substanciální, ale dynamický základ, ,,trvání" (durée), jež mu splývá se subj. prožíváním času. Hmota, fyz. čas a prostor jsou jen jejich vnějšími mechanickými projevy. Život a trvání postihuje toliko intuice, zatímco intelekt, který B. ztotožňuje s metafyz. myšlením, jen reprodukuje mrtvé předměty. B. neguje hodnotu, tj. objektivnost a adekvátnost rozumového poznání a vědy. V názorech na spol. stoupenec protidem. teorie elit a dualismu, teorie tzv. uzavřené a otevřené spol., popírající obj. hist. zákonitost. Jeho spiritualismus vyústil v mystiku, blízkou modernizujícímu katolicismu (i když církev jeho dílo odsoudila). Významně ovlivnil burž. filoz. a liter. zejména meziválečného období. Nob.c. za liter. (1927). Hl. díla: Vývoj tvořivý, Dvojí pramen mravnosti a náboženství, Matière et mémoire (Hmota a paměť).
