Baskicko
Baskicko, špan. Vizcaya - hist. území na SZ Pyrenejského poloostrova. - Ve starověku obýváno iberskými kmeny Vardarů a Karystů; v 5.st. př.n.l. ovlivněny invazí Keltů, po 3.st. n.l. splynuly tyto kmeny s Basky přicházejícími z Navarry. Obyv. B. žili v rodovém zřízení, živili se pastevectvím, udržovali si nezávislost na okolních státech. Po dobytí vizigótské říše Araby (711 až 714) se B. dostalo do svazku s Asturií, vytvářela se rodová šlechta. V 10.st. se zformovalo hrabství Alava, střídavě pod vlivem Navarry a Kastilie. Za navarrského panství rozděleno na tenencie (adm. jed. - středisky Álava, Guipúzcoa, Durango, Biskaya), které byly oporou vzestupu baskické rodové šlechty (rod Haro z kmene Karystů). Od 12.st. zakládána privilegovaná města (San Sebastian, Logrono). Od 1200 B. součástí Kastilie. Rozmach m. vyvolal sociální boje v B. ve 13. až 14.st. mezi spolky m. (hermandades) a rodovými voj. skupinami (banderizos). Od 15.st. v B. pokročilé výr. vztahy (železářství, doky, obchod s Nizozemím); Baskové se podíleli na nám. a kolon. expanzi Španělska, obdrželi nár. výsady (fueros). V 19.st. se špan. vláda snažila úplně podřídit B. centrální správě; proti tomu řada povstání (1833, 1836, 1874). V 90. letech vznikly nár. polit. strany; zakázány za Primo de Rivery. 1936 získalo B. od levicové vlády širokou auton., potlačenou fašisty. Boj proti Frankově diktatuře pokračoval stávkovým hnutím i ozbrojenými prostředky (partyzánská válka 1945, organizace ETA); 1978 obdržely baskické provincie prozatímní auton. statut.
