Aralské jezero
Aralské jezero, rus. Araľskoje more - vysychající bezodtoké slané jezero v na hranicích Kazachstánu (Akťubinská oblast) a Uzbekistánu (na pomezí uzbeckých autonomních republik Kyzylordská a Karakalpacká). Původní hlavní přítoky Aralu byly řeky Amudarja a Syrdarja. Od 60. let. 20. st. oba toky využívány k zavlažování zemědělských polí (obv. bavlníků) v pouštních oblastech stř. Asie, což vedlo k postupnému slábnutí přítoku do Aralského jezera až do úplného zastavení. S poklesem hladiny vody se na konci 80. let jezero rozdělilo na dvě části: sev. (Malé) a již. (Velké) aralská jezera. V pol. 90. let došlo k pokusu spojit obě části kanálem, ale nedostatek vody znemožnil jeho provoz. Jižní (Velké) jezero se dále postupně vlivem nedostatku vody rozdělilo na západní a východní části, z nichž západní pro absenci přítoků hrozí úplný zánik. Došlo k zániku lodní dopravy, rybolovu. Původní přístavy a rybářská města Araľsk (pův. sev. břeh Kazachstán) a Mujnak (pův. jižní pobřeží Uzbekistán) se ocitla daleko od jezera. Do rozpadu býv. SSSR byl v přípravě projekt odvedení části sibiřských toků Obu a Irtyše do povodí A. j. (průplav Sibiř - Střední Asie). - Původní rozloha jezera před vysycháním byla 51 100 km2 (ostrovy 2 258 km2) v současnosti je plocha menší o více než 60%. Původní nadmořská výška hladiny 53 m n.m. se postupně snížila na zhruba 30 m n.m. Pův. stř. hloubka 20 až 25 m. Pův. největší hloubka 61 m je v současnosti okolo 45 m. Původní slanost do 15,9 promile v současnosti až 80 promile. Krom vysoké mineralizace voda jezera obsahuje hnojiva splavená ze zemědělských polí. Oblast jezera je vystavena kontinetálnímu klimatu (letní teploty dosahují až 30 °C a zimní jsou kolem nuly).
