Alfons I. aragonský
Alfons I. (V.), 1396-1458, od 1416 král Aragonu (jako A.V.) a Sicílie. Dovršil tradiční aragonskou polit. expanzi ve Středomoří; 1420 upevnil svou vládu na Sardinii a vylodil se na Korsice, 1421 voj. podpořil královnu Janu II. proti Ludvíkovi III. z Anjou. Byl od Jany II. adoptován a určen za nástupce. Dědické nároky Ludvíka III. z Anjou podporovala Francie a obch. rival Aragonu Janov; 1435 zničili Janované aragonské loďstvo v bitvě u Ponzy, ale boj o Neapolsko skončil Alfonsovým vítězstvím za podpory Milána 1442. Na dvoře A. I. v Neapoli působila řada umělců a humanistů (Filelfo, Valla). V Aragonu přenechal Alfons vládu regentské radě, která se s obtížemi vyrovnávala se sociálními boji - poddanským povstáním re mens as v Katalánii a foránes o s na Mallorce a s rivalitou mezi stranami Busca a Biga v Barceloně.
