Latium
Latium [-ci-], hist. území ve stř. Itálii, nyní it. kraj Lazio. - Podle archeol. nálezů osídleno nejpozději v 10.st. př.n.l., převažovaly vlivy kult. villanovské s přežitky kult. terramarní. L. obývali zejm. Latinové, vedle nich příslušníci sabellských kmenů. Auton. latinské osady byly sdruženy v kultovní spolek, v jehož čele patrně stála Alba Longa, kterou podle tradice připojil k Římu legendární král Tullus Hostilius. V 5.-4. st. př.n.l. musel Řím o svou moc nad L. několikrát bojovat; federaci měst L. porazil až 340-338 př.n.l. Kultovní svazek mezi latinskými m. se však pod řím. vedením udržel. Obyv. latinských měst měli mezi Italiky privilegované postavení (tzv. ius Latii ); 90 př.n.l. se Latinové stali na základě lex Iulia řím. občany. Při správní reorganizaci říše za Augusta bylo L. spojeno v jeden správní obvod s Kampánií.
