žoldnéři
žoldnéři, [žoldnéř, hov. žoldák, ang. mercenary z lat. mercenarius apod.] název pro bojovníky vykonávající vojenskou službu za materiální či finanční náhradu (žold). Ž. neválčí z určité přirozené, zvykové a zákonné povinnosti nebo ze závazku k nějakému polit. či ideol. programu. Ž. se objevili již ve starověkých stát. útvarech. Dodavatelem ž. pro vojska řady vých. despocií se stalo zejm. Řecko. Na žoldnéřském zákl. byla v období císařství postavena i armáda Říma. Po rozpadu řím. říše najímala velké kontingenty ž. také Byzanc. Zcela odlišná situace byla ve středověké Evropě, kdy systém feud. vztahů a feud. vojenství žoldnéřství prakticky vylučovalo. Námezdní vojáci se začali objevovat od 12.st. v oblastech, kde vyspělejší ekonomika nájem ž. umožnila (Středomoří). Rozvoj výr. sil postupně uvolnil v některých částech Evropy velké počty lidí, kteří mohli nabídnout své voj. služby velkým feudálům. Až do 15.st. převládali tzv. rytířští žoldnéři, tj. feudálové, kteří se dávali najímat i se svým ozbrojeným doprovodem a bojovali jako těžkooděná jízda. Své ž. najímala i města, nejprve na policejní a strážní službu, později ve velkém množství jako náhradu za m. milici. Změny ve voj. podmíněné voj. č. husitů a Švýcarů vedly postupně k vytváření čistě žoldnéřských armád v 16. a 17.st. Ve většině států bylo žoldnéřství nahrazeno od 19.st. povinnou voj. službou. Od 20. st. je v mnoha zemích opět povinná voj. služba nahrazována profesionální (žoldnéřskou) armádou.
