švýcarská hudba
švýcarská hudba, pro lid. š. h. je charakteristická pastýřská horalská hudba, jódlování, z hud. nástrojů alpský roh. Pův. střediskem umělé hudby klášter Sankt Gallen (B. a L. Notker, sekvence, gregoriánský chorál). V 16. století působil hud. teoretik Glareanus, ze skladatelů např. představitel círk. vokální hud. L. Senfl. Velkou roli v rozvoji hud. kultury sehrála městská profesionální hud. sdružení nazývaná collegia musica. Od 18. st. se rozvíjela scénická a instrumentální hudba. Od zač. 19. století byla vytvářena pěvecká sdružení, publikován sborník nár. písní (1805). V l.pol. 20.st. vynikli skladatelé G. Doret, E. Dalcroze, V. Andreae (1879-1962), dirigent E. Ansermet. Svýc. původu jsou E. Bloch a A. Honegger. V současnosti v zemi působí více než 10 symf. orchestrů, řada komorních souborů a sólistů, je vybudována síť hud. škol a organizací. Ze skladatelů F. Martin, R. Liebermann, H. Sutermeister, R. Kelterborn, P. Wissmer (*1915), H. U. Lehmann (*1937).
