švédský balet
švédský balet, počátky se datují od 17.st., první baletní představení při král. dvoře. Soustavnější rozvoj nastal po vzniku Král. opery ve Stockholmu 1773, kdy byl vytvořen též baletní soubor. V pol. 19.st. ovlivnil vývoj švéd. baletní mistr A. Selinder (1809-1879). Uvedl význ. romant. balety, snažil se též prosadit skandinávské nár. tance. Na upadající baletní um. konce 19.st. zapůsobila vystoupení zahr. umělců (A. Pavlovová, M. Fokin, I. Duncanová). Pod vlivem Rus. baletu S. P. Dagileva založil R. de Maré baletní skupinu Švédský balet, která 1920-25 úspěšně působila v Paříži. Vedoucím tanečníkem a choreografem byl J. Börlin, usilující o um. využití skandinávského folklóru (Svatojánská noc , Bláznivé panny , Obětování ) a nacházející inspiraci i u jiných nár. kultur. Význ. byla jeho spolupráce s malířem J. Légerem, hud. skladateli A. Honeggerem, D. Milhaudem aj. Nejvýzn. inscenace (Stvoření světa , Svatebčané na Eiffelce ) převzala do svého repertoáru po zániku Švédského baletu Král. opera (soubor Švédský král. balet). Pokusy o novou renes. š. b. se uskutečňují od 50. let zejm. pod vlivem zahr. choreografů (hlavně A. Tudora). Mimo hl. město působí baletní scény v Malmö a v Göteborgu.
