švédské výtvarné umění
švédské výtvarné umění, po období předhistorických kult. a vikinského um., charakterizovaných zejm. severským zvěrným stylem, se od 2.pol. ll.st. rozvíjí š. v. u. v souvislosti s rozšířením kř. a formováním raně středověkého centralizovaného státu. Arch. reprezentují kromě dřevěných staveb rom. kostely porýnského typu s věží nad křížením (Sankt Olof a Sankt Per v Sigtuně již. od Uppsaly, dóm v Lundu), od pol. 12.st. klášterní, zvl. cisterciácké stavby, soch. dřevěná a arch. plastika, zejm. sochy portálů (Gotland), pod fr. a něm. vlivem se objevuje sklomalba. Během 13.st. se pomalu šířila got. (dóm v Uppsale, rozvoj arch. obchodních m.), v pozdní fázi vrcholící produkcí řezaných a malovaných oltářů (Storkyrka ve Stockholmu) a cykly nástěnných maleb (v m. Sala, záp. od Uppsaly); v profánní arch. 15.st. dominuji hrady a m. stavby (Glimmingehus, Visby). Od nástupu Vasovců 1523 převládla renes. v král. zámeckých stavbách (Uppsala) za účasti něm. a niz. mistrů (studna, portál a vnitřní prostory zámku Kalmar), hl. díly konce 16. století jsou přestavby zámku ve Stockholmu a náhrobek Gustava I. Vasy v dómě v Uppsale. V 17.st. s nástupem velmocenské polit. a baroka jsou budována panská zámecká sídla a rodinné pohřební kaple (Skokloster; Askersund v jižním Švédsku; Turinge, län Orebro) a m. paláce v duchu niz. palladianismu (Riddarhuset ve Stockholmu). Ve vrcholném baroku převažovala orientace na řím. barok (přestavba zámku ve Stockholmu, centrální kostely v Karlskrone), v mal. portréty a alegorie. V 18.st. tvořili ve stylu rokoka a neoklasicismu zejm. miniaturisté a portrétisté (Michael Dahl, 1659 až 1743), mimořádného rozvoje dosáhlo um. řemeslo. V 19.st. se š. v. u. vyrovnávalo se západoevr. směry (švéd. kolonie ve Francii), v mal. a soch. dominují portrétní a monumentální hist. náměty (vlys král. div. a Orfeova kašna ve Stockholmu), v arch. po období historizujících tendencí se vedle moderních směrů uplatnily i tradiční dřevěné materiály. Po období postimpresionismu a secese na přelomu st. (Andres Zorn, 1860 až 1920, Ernst Josephson, 1851-1906, Carl Larsson, 18531919) rozvíjeny soudobé směry (expresionismus, futurismus, kubismus, naivismus a surreal. tendence); průkopníkem moderní arch. byl E. G. Asplund (1885-1940), význ. se rozvíjí urbanismus (hl. S. G. Markelius, 1889 až 1972, autor satelitního m. Stockholmu Vallingby a rekonstrukce středu Stockholmu), v soch. tvorbě vynikl hlavně C. Milles. Po 2.svět. válce převládají nefigurativní směry, expresionismus (E. Lundquist), krit. real. (P. Tillberg) a pop-art (O. Fahlström, *1928). Mimořádného rozvoje dosahuje ve 20.st. um. řemeslo a užité um., zvl. nábytek, textil, sklo a keramika, od 50. let orientované v úzkém sepětí s arch. zejm. na tvorbu životnlho prostředí; výrazněji se uplatňují i ornamentální motivy lid. um. (dřevořezba, dekorativní textil).
