švédské divadlo
švédské divadlo, div. prvky obsaženy už ve výstupech skaldů na slavnostech Vikingů; ve středověku se hrála mystéria a mirákly. Od 16.st. se rozvinulo školské div. (Komedie o Tobiáši ), 1649 vzniklo ve Stockholmu první dvorní div., 1682 zal. na univ. v Uppsale studentské div., jež bylo první stálou nár. scénou (působilo do 1691). Od 1757 zákaz univerzitních div., uplatňovaly se zvl. cizí kočující herecké skupiny. Nár. š. d. se formovalo od konce 18.st. 1737 vzniklo Král. švédské div. ve Stockholmu, 1779 div. v Gotebörgu, 1788 Král. činoherní div. ve Stockholmu. Další div. vznikala až v 19.st., kdy skončil monopol král. div. Rozvíjela se dram. tvorba (A. Blanche, 181 1 až 1868, C. J. L. Almquist), hrály se populární singspiely. Vedoucí osobností š. d. na přelomu 19. a 20. století byl A. Strindberg, který zal. 1907 experimentální lntimní div., kde inscenoval své hry. Po l.svět. válce se uplatnil vliv význ. evr. div. avantgard v režiích P. Lindtberga a dalších. V souč. převládají snahy decentralizovat div. kulturu. Působí řada dramatiků (S. Lindmann, P. O. Enquist, *1937, F. Sundström) a režisérů (A. Sjöberg, I. Bergman) - V.t. švédská hudba (operní divadlo); švédský balet.
