šintoismus
šintoismus, tradiční jap. náb. zformované na zákl. animistických představ a šamanismu v období raného feudalismu. Proces formování š. na území Japonska probíhal současně s upevňováním buddhismu, po jehož zakotvení v jap. tradici vypracovalo duchovenstvo obou soupeřících náb. modus vivendi nazvaný Rjóbu Sinto (Dvojjediný š.), podle něhož se bohové š. uznávají za inkarnace (avatáry) různých postav buddhismu. S., který byl od rev. Meidži (1868) až do porážky Japonska v 2.svět. válce státním náb., měl více podob: dynastický š. vyznávala císařská rodina, odvozující svůj původ od bohyně slunce Amaterasu; tennoismus, zbožšťující (deifikující) panovníka; chrámový š., spjatý s kultem místních i na území celého Japonska uznávaných bohů; domácí š., spojený s kultem bohyně Amaterasu; lid. či vulgární š., vázaný na kultlokálních božstev a duchů, jež nepřešla do systému státního š. a jejichž obřady byly vykonávány v přírodě. 1946 se círk. organizace š. oddělily od státu a chrámový š. byl organizačně rozdroben mezi jednotlivé chrámy a chrámová sdružení. V současném Japonsku je ideový vliv š. patrný zejm. v pravicových kruzích, usilujících o remilitarizaci země. Určitý vliv mezi širokými masami zanechaly četné novošintoistické sekty vzniklé v 19. a 20.st., odmítající učení i círk. pozice buddhismu.
