Švédsko dějiny
Švédsko - dějiny stručně: Větší část Š. byla osídlena již od 2.tis. př.n.l. germ. kmeny; kolem 300 doloženi Švédové a Gótové, kteří žili v rodové společnosti. Nejvýzn. kultovním a polit. centrem byla od 6.st. Uppsala, kde vládla dyn. Ynglingů; v 9.-10.st. centrem dálkového obchodu (Černomoří, Středomoří) Birka. Od 7.st. expanze švéd. vikingů v oblasti Pobaltí a od 9. st. do vých. Evropy; zač. 11.st. (po předchozích pokusech od 9.st.) byl vytvořen raně feud. švéd. stát a přijato kř. Pro období feud. bylo ve Š. charakteristické slabé rozvinutí lenních vztahů, samostatné postavení svobodných sedláků a v principu volitelnost krále. Hosp. rozvoj od 12.st. (počátky měst); ve 13.st. navázány úzké vztahy s hanzou. Ve 12.-13.st. ovládli švéd. feudálové Finsko a obnovili expanzi do vých. Evropy (odražena 1240 Alexandrem Něvským). Ve 13.st. se upevnil šlechtický stav, od 14.st. se scházel sněm (Riksdag) za účasti zástupců šlechty, kléru a měst (od 15.st. zastoupeni též svobodní sedláci). Za vlády Folkungovců S. dočasně v unii s Norskem; od 1363 boje o trůn, které byly ukončeny 1397 vytvořením kalmarské unie skandinávských států pod hegemonií Dánska. - Základy novodobého S. byly položeny po úspěšném povstání Gustava VI. Vasy 1523. Rozvíjel se obchod, aktivizovaly výboje, zejm. proti Rusku a Dánsku, od konce 16.st. pak proti Polsku. V tomto zápase ovládlo S. vých. pobřeží Baltu. Uspěšným zásahem do třicetileté války získalo značná území v sev. Německu a velmocenské postavení. Oporami velmocenské politiky byla hosp. prosperita, konsolidace panovnické moci (absolutismus a redukce) a spojenectví s Francií. Porážkou od Ruska v severní válce 1700-21 bylo toto postavení zlomeno. Pokusy obnovit v 18.st. velmocenský vliv a získat zpět vých. Pobaltí se nezdařily. Osvícený absolutismus připravil ve 2.pol. 18.st. půdu pro rozvoj kapitalismu a pro burž. reformy, které se spolu s liberální ústavou začaly prosazovat od převratu 1809. K velkému rozmachu kapitalismu došlo teprve ve 2. pol. 19.st., kdy byly provedeny další burž. reformy. Hl. zdrojem bohatství zůstával nadále vývoz železné rudy a kvalitní oceli. Zač. 30. let získala ve vnitropolit. životě převahu soc.dem. strana, která je od 1932 - s výjimkou let 1976-82 a 1991-94 - nepřetržitě vládní stranou; soc. dem. vlády prosadily, zejm. po 2. svět. válce, řadu pokrokových reforem, které se ovšem nedotkly pozic monopolních skupin, kontrolujících švéd. hosp. Od 1. svět. války st Š. udrželo mezinárodně uznávanou neutralitu. Po 2.svět. válce zůstalo stranou voj. seskupení; polit. spolupracovalo zejm. se západoevr. státy, od pol. 50. let však zároveň rozvíjelo hosp. a kult. styky s býv. social. státy a posléze též s rozvojovými zeměmi. Zač. 70. let byla dosavadní prosperita švéd. hosp., značně závislého na zahr. trzích, narušena vleklou krizí, jež měla za následek pokles reálných příjmů části obyv. a narůstání soc. rozporů. V zahr. polit. oblasti se S. tradičně angažuje v boji za mír, jaderné odzbrojení a spolupráci států s různým spol. zřízením a vystupuje jako prostředník při řešení mez. konfliktů. Podrobněji:´př.n.l. kolem 2000 expanze pasteveckých kmenů z evr. kontinentu do 1500 na S kultury arktického neolitu 1500-500 kultury doby bronzové 500-přelom letopočtu kultury doby železné n.l. 1.-5.st. vliv řím. kultury; rozpad rodové občiny; styky s Římem a jeho germ. provinciemi 5.-6.st. ve stř. Švédsku kmenový svaz Svédů (Sveonů, Svearů) s centrem ve staré Uppsale kolem 800 švéd. Normani (Varjagové) začali podnikat cesty do vých. Evropy, Byzance, arab. chalífátů 970-994 Erik VII. Vítězný kolem 995-1060 vláda krále Olofa Skottkonunga a jeho synů; sjednocení švéd. kmenů kolem 1008 Olof Skottkonung přijal křest; v nám. bitvě u Svoldru porazil nor. krále Olofa I. Trygvessona 1150-60 Erik IX. 1157 Erik IX. obsadil jz. Finsko a vyhlásil křížovou výpravu proti pohanským Finům 1060-1134 vláda dynastie Stenkilů 1134-1222 vláda dynastie Sverkerů 1164 zřízeno arcibiskupství v Uppsale zač. 13.st. švéd. pokusy o dobytí ústí Něvy; snaha získat výhodné nástupiště pro útok na Rusko 1222-50 vláda dynastie Eriků 1240 bitva na Něvě; Švédové se vylodili v ústí Něvy, ale byli poraženi novgorodským knížetem Alexandrem Něvským 1249 Švédsko obsadilo rozsáhlé oblasti stř. a již. Finska 1250-66 jarl Birger regentem svého syna Valdemara I. 1319 Norsko připadlo jako dědictví švéd. koruně; do 1343 v personální unii 1319-64 Magnus II. Eriksson 1361 Švédsko obsadilo Gotland 1364-89 Albrecht Meklenburský švéd. králem 1389 Markéta I. prosazena za švéd. královnu; personální unie s Dánskem 1397-1523 kalmarská unie 1412-35 vláda Erika Pomořanského (Erik XIII.) 1425 zavedena cla za průjezd lodí Oresundem (neplatilo pro švéd. lodě) 1434-36 povstání Engelbrekta Engelbrektssona 1441 rolnické povstání 1448-71 období vnitřních bojů a zápasů proti dán. nadvládě v kalmarské unii (1448 faktické oddělent S. od unie) 1501-20 1520 vláda regentů z rodu Sture 1520 regenti z rodu Sture poraženi dán. králem Kristiánem II., který se 15 18-20 pokusil obnovit kalmarskou unii; stockholmská krvavá lázeň 1.pol. 16.st. rolnická povstání 1521 úspěšné protidánské povstání vedené Gustavem Vasou 1523-1654 vláda dyn. Vasovců (od 1544 dědičná) 1523-60 Gustav I. Vasa 1527 na sněmu ve Västerásu vyhlásil král luterskou reformaci a provedl sekularizaci círk. majetku 1530 uzákoněno augšpurské vyznání jako státní náboženství 1558-83 livonská válka 1561 Švédové obsadili Reval (Tallin) a sev. Estonsko 1563-70 severní sedmiletá válka o obch. nadvládu na Baltu 1583 Rusko a Švédsko uzavřely příměří na ř. Pljusse; Švédsko získalo všechna dobytá rus. města a téměř celé pobřeží Finského zálivu 1592-98 personální unie s Polskem (Zikmund III. Vasa) 1595 zač. švédského odboje proti vládě Zikmunda III. Vasy 1610-15 švédská intervence v Rusku 1611-32 Gustav II. Adolf 1611-13 kalmarská válka 1612-54 A. G. Oxenstierna říšským kancléřem 1617 stolbovský mír s Ruskem 1630 otevřený švéd. zásah do třicetileté války 1632 v bitvě u Lützenu padl Gustav II. Adolf 1632-54 královna Kristina 1643 válka s Dánskem; mírem v Bromsebrö získána část Norska a Gotland 1654-60 Karel X. Gustav 1655-60 švédsko-polská válka 1656-58 rusko-švédská válka 1657-58 dánsko-švédská válka; mírem v Roskilde 1658 získáno Skåne, Blekinge, Halland a Bohuslän, Trondheim a o. Bornholm 1668 zal. švéd. nár. banka; zal. univ. v Lundu; Švédsko od 70. let hl. evr. vývozcem železa 1680 Riksdag schválil tzv. redukce; upevnění absolutismu 1697-1718 Karel XII. 1700-21 severní válka 1718-72 tzv. éra svobody, odstraněn absolutismus 1721 nystadským mírem ztratilo Švédsko velmocenské postavení 1738-72 vnitropolit. boj stoupenců strany nočních čepců (zastánci sociálních reforem) a strany klobouků (bohatí statkáři) 1741-43 rusko-švédská válka 1743 rolnické a hornické povstání v Dalarně 1751 stanovena hranice mezi Norskem a Švédskem 1756-63 sedmiletá válka 1765 strana nočních čepců získala převahu v Riksdagu a ujala se vlády; omezena práva šlechty, provedeny reformy ve prospěch buržoazie, 1766 vydán zákon o svobodě tisku 1771-73 rolnické hladové nepokoje 1772 za Gustava III. vydána ústava, realizovány reformy v duchu osvícenského absolutismu 1788-90 rusko-švédská válka přelom 18. a19.st. začátky skandinavismu 1808-09 rusko-švédská válka; fredrikshamnským mírem potvrzena ztráta Finska a Alandských ostrovů 1809 státní převrat a přijetí ústavy; zač. burž. přeměn 1810 fr. maršál J. B. Bernadotte přijat za následníka švéd. trůnu (Karel XIV. Johan) 1818-44 Karel XIV. Johan 1813-14 Švédsko členem protinapoleonské koalice 1814-1905 švédsko-norská unie 1844-59 Oskar I. 1848 ve Stockholmu potlačeny masové demonstrace za reformu volebního systému 50.léta 19.st. vznik děl. kroužků 1866 ústavní reforma zrušila stavovské zřízení; zřízen dvoukomorový parlament 1872-1907 Oskar II. 1889 založena Švéd. soc. dem. dělnická strana 1893 petiční kampaň za všeob. volební právo 1902 generální stávka za všeob. volební právo 1905 zrušena švédsko-norská unie 1907-50 Gustav V. 1912 přijata zásada neutrality 1917 zal. Levicová soc. dem. strana Švédska (od 1921 KS) 1917-19 volební reforma, zavedeno všeob. volební právo 1918-20 masové stávkové hnutí 1920 vytvořena soc. dem. vláda v čele s H. Brantingem 1924 Švédsko uznalo SSSR de iure 1932 krach Kreugerova koncernu - vnitropolit. krize 1932-46 min. předseda P. A. Hansson 1938 prohlášení o neúčasti v možném válečném konfliktu 1939 na začátku druhé světové války byla Švédskem znovu proklamována neutralita 1946-69 min. předseda T. Erlander 1946-50 přijetí řady sociálních zákonů (zákon o povinném nemocenském pojištění, o starobním a invalidním pojištění) 1949 přijat Marshallův plán; odmítnuta účast v NATO 1950-73 Gustav VI. Adolf 1952 založena Severská rada 1960 Š. spoluzakladatel ESVO pol. 60. až 1. pol. 70. let Švédsko jedním ze středisek světového protestního hnutí propoti americké agresi ve Vietnamu; ve Stockholmu zasedal mezinárodní soudní tribunál, který se zabýval odsouzením americké agrese 1969-76 min. předseda O. Palme od 1973 Carl XVI. Gustaf 1975 přijata nová ústava 1976-82 koaliční vláda stran (Strany středu, Lid. strany a Umírněné sjednocené strany) - vnitropolit. posun doprava, snahy o řešení hospodářské krize "úsporným programem", omezujícím sociální výdaje; v zahraniční politice sbližování se stanovisky zemí NATO 1976-78 min. předseda T. Fälldin 1978-79 min. předseda O. Ullsten 1979-82 min. předseda T. Fälldin od 1982 vláda soc.dem. strany 1982-86 min. předseda Olof Palme, který se význ. angažoval v hnutí proti rozmísťování jaderných raket stř. doletu v Evropě i proti militarizaci kosmu, vyzýval k uzavření dohody o úplném zákazu jaderných pokusů a usiloval o odstranění ohnisek mez. napětí na Stř. východě a ve Stř. Americe (Nicaragua) polit. prostředky březen 1986 po zavraždění O. Palmeho převzal funkci min. předsedy Ingvar Carlsson (včele vlády 1986-91 a 1994-96, pokračující v Palmeho polit. kursu. Ingvar Carlsson, (1986-1991, 1994-1996). Od 1996 Göran Persson.
