Špáta Jan
Špáta Jan, 25. 10. 1932 Náchod - 18. 8. 2006 Praha, č. film. dokumentarista. Začínal 1957 jako kameraman ve Zpravodajském filmu Krátkého filmu Praha. Režijně debutoval 1962 filmem Pod Sněžkou je všední den. Věnoval se tématům, v nichž akcentoval sociální a etické momenty, nejprve ve spolupráci s E. Schormem (Železničáři, 1963; Proč?, 1964; Zrcadlení, 1965), později samostatně (Největší přání, 1964; Respice finem, 1967; Variace na téma Gustava Mahlera, 1981; Atletické variace, 1982; Carpe diem, 1988; Vstaň a choď, 1988). Působil na Filmové akademii múzických umění - FAMU jako externí pedagog. 1990 dokončil celovečerní dokument Největší přání II - úvahu a resumé z uplynulých pětadvaceti let. Další filmy: Jak se žije těm, kteří vědí, co jedí podle Jana Špáty, 1997; Baroko, secese, 1993; Mezi světlem a tmou, 1990; Miluj bližního svého, 1990; Máte rádi Smetanu, 1989; Jednotřídka, 1981; Kreutzerova sonáta, 1979; Plechová muzika, 1977; Československá Spartakiáda, 1975; Koně, 1974; Země a lidé, 1970; Poslední dějství, 1970; Václav Hudeček; Drak).
