Školství
Školství, - První školy v č. zemích zakládány od zač. 10.st. (na území Slovenska asi o 100 let později) pro círk. potřeby (školy klášterního, katedrálního či farního typu). Vyučovacím jaz. byla latina, postupovalo se podle ant. trivia (gramatika, rétorika, dial.) a kvadrivia (aritmetika, geom., astr., hud.) S rozvojem obch. a řemesel od 12.st. též školy městské (partikulární). K rozvoji vzdělanosti přispělo zal. UK (1348) a univ. v Bratislavě (Academia Istropolitana, zal. 1467). Od 15.st. zřizovány školy bratrské, věnující péči vedle latiny i mateřskému jaz. Výraznou postavou jednoty bratrské byl její poslední biskup J. A. Komenský, považovaný za zakl. moderní pedag. V pobělohorské době se při rozhodujícím vlivu jezuitů stalo š. nástrojem protireformace jak v Čechách (pražská jezuitská kolej zal. 1556), tak na Slovensku (univ. v Trnavě a Košicích, zal. 1635 a 1657). Reformou Marie Terezie (1774) zavedena povinná školní docházka dětí od 6 do 12 let, v úplnosti realizovaná až pod vlivem říšského zákona z 1869 (povinná docházka dětí od 6 do 14 let, vznik osmitřídních obecných a tříletých měšťanských škol). V uherské části monarchie reformou z 1777 (Ratio educationis) zavedeny vedle lat. škol 4 typy škol nár., vyučující v mateřském jaz. Od konce 18.st. zakládány speciální stavovské školy (vyšší školy odborného zaměření), z nichž vznikaly zhruba od pol. 19.st. v důsledku rozvoje kap. reálky a vysoké školy. Rak.-uh. systém š. reformovaný ve 40. letech 19.st. (diferenciace středních škol na reálky a gymnázia) přejala v hrubých rysech i prvorepubliková ČSR. Malým školským zákonem z 1922 byly provedeny pouze drobné úpravy, jako prodloužení školní docházky na 8 let a rozšíření sítě měšťanských a odb. škol. Požadavek hlubší demokratizace vzdělání byl zakotven v kulturněpolit. části Košického vládního programu; na Slovensku znamenalo nařízení SNR z 6. 9. 1944 mezník ve vývoji školství, neboť postátnilo veškeré školy, zbavilo školství zbytků feud. dědictví a započalo proces demokratizace vzdělání pomocí Jednotné školy. V prvním školském zákonu 1948 školní docházka byla prodloužena na 9 roků. Od 1946 se realizovala vysokoškolská příprava učitelů zákl. škol na pedag. fakultách. Byla rozšířena síť odborných a učňovských škol, vznikla řada nových vysokých škol; děti jiných národností se vzdělávají na národních školách ve svém mateřském jazyce. Již od počátku padesátých let procházely všechny děti jednotnou základní a event. i střední školou. Po reformách školské soustavy z roku 1953 a 1960 vešla od 1. 1. 1984 v platnost výchovně vzdělávací soustava, definitivně zakotvující desetiletou povinnou školní docházku (od 6 do 16 let) a vycházející z jednotného systému škol a výchovných zařízení všeobecně polytechnického charakteru. Školy téhož stupně a směru pracovaly na celém území býv. ČSSR podle jednotných učebních plánů a osnov. Rozvoj soukr. a nestátního školství v býv. Československu mohl začít až po pádu totalitního komunistického režimu 1989. Tento rozvoj pokračoval i v ČR a Slovensku po rozdělení býv. Československé federace v 1993.
