řád německých rytířů
řád německých rytířů (Domus hospitalis Sanctae Mariae Teutonicorum in Jerusalem, Ordo equitum Teutonicorum, St. Marien-Ritter, Deutscher Orden), nejml. z trojice velkých rytířských řádů, jež vznikly v období křížových výprav v Palestině. Jeho počátky jsou spojeny s něm. špitálem v Akkonu, zal. 1190 měšťany z Lübecku a Brém; 1198-99 ukončen proces proměny pův. špitálního bratrstva v rytířský řád, který svým názvem navázal na tradice něm. špitálu Panny Marie v Jeruzalémě. Těžiště jeho činnosti bylo do konce 13.st. v Palestině; 1211-25 bránil z pověření uh. krále Ondřeje II. území Sedmihradska proti nájezdům Kumánů; pokus řádu o uzurpaci svěřeného teritoria byl ukončen voj. zásahem panovníka. 1226-30 zahájil pod patronací Konráda I. Mazovského válečné akce proti pohanským Prusům. 1237 inkorporoval livonský řád mečových rytířů; řádová expanze vůči Rusku byla zastavena 1242 porážkou na ledě Čudského jezera (Alexandr Něvský). Po pádu Akkonu 1291 bylo sídlo velmistra v Benátkách, od 1309 v Malborku, který se stal centrem dokonale organizovaného řádového státu. 14.st. bylo ve znamení permanentní územní expanze řádu vůči Litvě a Polsku. Porážka pol.-litevským vojskem u Grunwaldu 15. 7. 1410 podlomila jeho moc. Toruňským mírem, který ukončil válku 1454-66, připadla vítěznému Polsku podstatná část řádového území (tzv. Král. Prusy) a zbytek (vých. Prusy) se stal pol. lénem. 1525 přestoupil velmistr Albrecht Hohenzollernský na luterství a proměnil řádové území v pruské vévodství pod svrchovaností Polska. 1939 byl řád nacisty zrušen; po válce v SRN obnoven. - V č. zemích se první komendy ř. n. r. objevily na počátku 13.st. Tradiční přízeň č. panovníků projevovaná řádu vyvrcholila za Přemysla II. Otakara 1254-55, 1267-1268 a Jana Lucemburského 1328-29, 1337 a 1345 výpravami do Prus a na Litvu (1255 zal. Královec, dnešní Kaliningrad). 1411 byly majetkové pozice řádu de facto likvidovány zásahem Václava IV. Po Bílé hoře získal řád nové statky ve Slezsku a na Moravě, jež se staly základnou nové existence řádu a sídlem velmistra (Bruntál, Bouzov, Sovinec).
