čep hřídel
čep, 1. stroj. opěrná nebo nosná část hřídele či páky uložená v ložisku. Č. čelní zachycuje síly působící v rovině kolmé k ose hřídele; č. patní síly působící v ose hřídele. Podle tvaru jsou č. válcové, kuželové, kulové (umožňují vychýlení osy hřídele); 2. lék. kuželovité nahromadění odloučeného epitelu, buněk a mikroorganismů v prohlubeninách mandlí. Čepy se vyskytují při chronickém zánětu mandlí nebo po angíně a pro stanovení léčebného postupu je třeba jejich bakteriologické vyšetření.
