čelist
čelist, 1. zool. součást ústních orgánů. Celisti členovců (maxillae) jsou dva, popř. jeden pár příústních končetin za kusadly (mandibulum), opatřené makadly; vznikly přeměnou hlavových přívěsků. U korýšů jsou dva páry čelistí - první a druhé (maxillae I. a II.). U hmyzu srostly čelisti druhého páru v nepárový spodní pysk (labium ). V.t. kusadla. - U obratlovců horní č. (maxilla) a dolní č. (mandibulum ) jsou součástí obličejové části lebky. Vznikly modifikací čelistního žaberního oblouku. U většiny obratlovců jsou čelisti ozubené. Dolní č. je k lebce připojena buď primárním čelistním kloubem, který se vyskytuje u všech čelistnatých obratlovců s výjimkou savců, nebo sekundárním čelistním kloubem, který se vyskytuje pouze u savců. - U člověka se rozlišuje pravá a levá horní č. (maxilla ) a dolní č. (mandibulum). Dolní č. člověka a opic srůstá až v době po narození (postnatálně); u ostatních obratlovců jsou obě části dolní č. spojeny vazivem. Do zubních lůžek (alveolů) čelistí jsou vsazeny zuby. V.t. hlava; lebka;2. stroj. a) součást upínacího zařízení sloužící k sevření výrobku nebo nástroje; b) č. brzdová viz brzdová čelist; c) č. drtiče, desky z tvrdého materiálu, které mech. přitlačovány proti sobě drtí materiál.
