číslice
číslice, cifra; 1. graf. znak pro zápis číselné hodnoty. Nejvíce rozšířená desítková soustava užívá hl. arabské č., v Evropě se dosud udržely i starobylé římské číslice. Řím. č. vyjadřují hodnotu písmeny I, V, X, L, C, D, M (1, 5, 10, 50, 100, 500, 1 000) a jejich kombinacemi - ve středověku zásadně vzestupnou (např. 9 = VIIII), od 17.st. i sestupnou (9 = IX); západoevr. číselné středověké znaky spočívaly na dvacítkové soustavě (například 80 = IIIIXX). Arab. č. jsou zvláštními znaky pro číselné hodnoty nepřevzaté z abecedy: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0; 2. výp. tech. jednoduchý znak přiřazený celému číslu. Rozeznáváme: a) č. desítkovou, jeden ze znaků 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 v desítkovém zápisu; b) č. dvojkovou (bit), jeden ze znaků 0 nebo l ve dvojkovém zápisu; c) č. kontrolní, kontrolní symbol v případě, je-li číslicový součet ve funkci kontrolního součtu; d) č. platnou, č. numerálu v pozičním zobrazení, která má význam pro určitý účel; zvl. č., která slouží k zachování dané přesnosti; e) č. pomocnou, č., která je obsažena ve strojovém slově a z tech. důvodů nevyjadřuje ani data, ani instrukce; f) č. znaménkovou, která zaujímá určené místo, na němž se ve vyjádření čísla stanoví jeho algebraické znaménko.
