Československá sociální demokracie
Československá sociální demokracie, č., od 1918 čs. polit. strana. Zal. 1878 na břevnovském sjezdu pod názvem Českoslovanská soc.dem. strana jako zvl. organizace v rámci rak. soc.dem.; k nejvýzn. představitelům zakladatelské generace patřili J. B. Pecka-Strahovský, L. Zápotocký a J. Hybeš. Rozvoj polit. práce č. soc.dem. byl zabrzděn tvrdou perzekucí děl. hnutí v Rakousko-Uhersku v 80. letech 19.st.; od zač. 90.let vzrůstal její vliv v řadách děl. třídy, strana organizovala velké stávkové boje, akce proti drahotě a agrárním clům; od 1897 vydávala vlastní deník Právo lidu. 1893 se konstituovala (na sjezdu v Č. Budějovicích) jako samostatná strana v rámci celorak. soc.dem., jež se 1897 rozpadla ve volnou federaci jednotlivých národních soc.dem. stran. 1905-07 stála Českoslovanská soc. dem. strana v čele boje za všeob. hlasovací právo a ve volbách 1907 se stala nejsilnější polit. stranou v č. zemích. Nejvýzn. představiteli strany v tomto období byli A. Němec, J. Steiner, B. Smeral, F. Modráček a F. Soukup. Růst masové členské a voličské základny a počet poslaneckých mandátů v říšské radě vedl k reformistickým iluzím ve vedení strany. 1910 byl dovršen rozkol mezi č. a rak. soc.dem.; 1911 se od Českoslovanské soc. dem. strany odtrhla skupina tzv. centralistů, obhajujících jednotu děl. hnutí v Rakousko-Uhersku. V průběhu 1. svět. války se zde zformovalo vlivné křídlo (G. Habrman, F. Soukup, L. Pik, R. Bechyně), jež navázalo spolupráci s protirak. odbojem a po vzniku ČSR 1918 se pokusilo ovládnout stranu. přejmenovanou v prosincí 1918 na Čs. soc.dem. stranu dělnickou. Zároveň se však od podzimu 1917 pod vlivem bolševické revoluce v Rusku - Velké říjnové revoluce (VŘSR) - vytvářel ve straně rev. marx. proud, reprezentovaný zejm. B. Šmeralem, který se 1919 ustavil jako marx. levice. 1919-20 probíhal uvnitř Čs. soc.dem. strany děl. ostrý boj mezi tradičními soc. demokraty a marx. levicí; vyvrcholil na podzim 1920, kdy se marx. levice ustavila v samostatnou Čs. soc.dem. stranu děl.-levici, jež se v květnu 1921 podílela na zal. Komunistické strany Československa - KSČ. Tradiční směr ovládl poté plně Čs. soc.dem. stranu děl., jež byla jako reformistická strana zastoupena ve většině koaličních vlád předmnichovské ČSR. 1930 přijala na svém XVI. sjezdu nový program, v němž se otevřeně zřekla marxismu. Po Mnichově 1938 vystoupila z SDl a její vedení posléze rozhodlo o dobrovolném rozpuštění strany a zal. Nár. strany práce (1938-39). K hl. představitelům Čs. soc.dem. za předmnichovské ČSR patřili A. Němec, A. Hampl, V. Tusar, G. Habrman, F. Soukup, R. Bechyně, J. Stivín, L. Dérer, A. Meissner, L. Winter aj. - Za 2.svět. války se četní příslušníci Čs. soc.dem. zapojili do domácího i zahr. odboje (soc. dem. byla zastoupena v londýnské exilové vládě). 1945 byla Čs. soc.dem. obnovena jako jedna ze stran NF. Určitý úbytek svého někdejšího členstva z řad děl. třídy se snažila vyrovnat zvýšenou orientací na střední vrstvy a část dem. inteligence. Zpočátku získala ve vedení strany převahu levice v čele se Z. Fierlingerem (předseda strany 1945-47); neúspěch ve volbách 1946 zaktivizoval tradiční soc. dem. síly, reprezentované zejm. V. Majerem a B. Vilímem. Zápas mezi oběma křídly vyvrcholil v listopadu 1947 na brněnském sjezdu Čs. soc.dem., kde se nekomunistickému křídlu podařilo prosadit za předsedu strany B. Laušmana. V průběhu únorových událostí 1948 marx. orientovaná část soc. dem. získala převahu a 27. 6. 1948 došlo ke sloučení Čs. soc.dem. s KSČ na zákl. marxismu-leninismu. Čs. soc. dem. byla obnovena po rozpadu totalitního režimu v býv. Československu 1989.
