Čapek Karel
Čapek Karel, 9. 1. 1890 Malé Svatoňovice - 25. 12. 1938 Praha, č. prozaik, dramatik, básník, publicista a překl.; mladší bratr Josefa Čapka, s nímž společně publikoval řadu děl; manžel herečky O. Scheinpflugové. Mnohostrannou činnost vyvíjel Č. jako novinář, zvl. v redakci Lidových novin, kde působil od 1921; polit. patřil k okruhu T. G. Masaryka, s nímž ho vázalo osobní přátelství (Hovory s TGM). Čapkovo dílo bylo přeloženo do mnoha svět. jazyků. Do liter. vstoupil lyrizujícími prózami psanými s bratrem Josefem (Zářivé hlubiny); od prvních vlastních povídek (Boží muka) se orientoval k zachycení složitosti lidské osobnosti (trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna, nedokončeno). Relativistická skepse vůči zjednodušujícím řešením filoz. i sociálních problémů, odrážející se v Čapkových dram. alegoriích (R.U.R., Ze života hmyzu, spolu s J. Čapkem) i v jeho utopických románech (Továrna na absolutno, Krakatit), vyústila v příklonu ke světu obyčejného člověka (První parta) a k vžitému řádu věcí. Tato představa, rozváděná zvl. v Čapkově fejetonistice, často hraničila s přitakáním oficiální politice a se spol. defétismem. V době vzestupu mez. fašismu se však Čapkova idealizace tzv. malého člověka a nenápadných hodnot života stala východiskem human. odporu k hrozbě války (Válka s mloky, Bílá nemoc, Matka). Č. je i autorem knih pro děti (Devatero pohádek) a překladů z fr. poezie (Francouzská poezie nové doby), které výrazně ovlivnily vývoj č. verše, povídek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Kniha apokryfů) a cestopisných causerií (Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever). Podle lit. děl K. Č. byly natočeny např. filmy Loupežník, Bílá nemoc, Hordubalové, Čapkovy povídky, Krakatit, O věcech nadpřirozených, Černé slunce.
