údiv
údiv 1. psychol . emocionálně podbarvené konstatování nesouladu mezi očekáváním a skutečností; 2. filoz . Platónova představa, podle níž je ú. (pathos) arché (podstata, počátek) filozofie. Jde o zvláštní dispozici (naladění) člověka, v níž se mu otevírá bytí jsoucna. Tak je pro Platóna ú. počátkem moudrosti. V ú. člověk proniká do všeobsáhlého jsoucího celku, pokouší se ho zachytit v tom, co je pro něj podstatné, co tvoří jeho bytí.
