árie
árie [it.], sólová vokální skladba s nástrojovým doprovodem; vyskytuje se většinou v opeře, oratoriu a kantátě, ale i samostatně (koncertní á.). Asi do pol. 17.st. měla formu strofické písně. V benátské operní škole 17.st. se ustálila á. s nestrofickou stavbou a zde také došlo k odlišení á. jako složky převážně lyrické a statické od recitativu jako prvku epicko-dram. Další vývoj (asi 1650-1750) směřoval k vytvoření tzv. árie da capo, třídílné formy, v níž se po doznění druhé části opakuje část první (schéma ABA). Rozměry á. da capo se v 18.st. rozšířily a třídílnost stavby pronikla i do jejích jednotlivých částí. Používána skladateli pozdního baroka (A. Scarlatti, J. S. Bach, G. F. Händel). Uplatňovala se zvl. ve vážné opeře (opera seria); od 2.pol. 18.st. s rozvojem komické opery á. da capo postupně nahrazována větši rozmanitostí forem (arietta, cavatina) v souvislosti s úsilím o dram. charakteristiku v dílech Ch. W. Glucka, J. Haydna, W. A. Mozarta aj. S výjimkou části Wagnerova operního díla si á. podržela své místo i v hud. 19. a 20. století.
